Transport Fever 3 - Recenze

V dnešní době, kdy trh zrovna neoplývá desítkami komplexních tycoon budovatelských strategií, přichází švýcarské studio Urban Games s titulem, který se ani náhoodu nesnaží zavděčit všem všem fanouškům budovatelských strategií. Transport Fever 3 a celá jeho série totiž není žádným přímým konkurentem pro městské simulátory typu SimCity nebo Cities: Skylines. Využívá sice podobný náhled a ukazuje nám města plná domků, silnic a pohybujících se obyvatel, avšak jeho filozofie leží v úplně jiné dimenzi. Místo stavění různých služebních budov, rozvádění elektrického vedení či pečlivého zónování obytných čtvrtí se soustředí výhradně na nekompromisní logistiku a více než stodesetiletou historii dopravy. Je to hra o pohybu surovin, zboží a lidí po zemi, po vodě i ve vzduchu. Nový díl se navíc pokouší zjednodušit některé složité logistické postupy, přidává novou příběhovou kampaň s jasnějším rámcem a servíruje návykovou hratelnost, která vás rozhodně nepustí. Zároveň to ale není titul, k němuž sednete na deset minut bez absolvování jakéhokoliv školení, naopak vyžaduje naprosté soustředění a ochotu učit se za pochodu.

Vypadá to jako Cities: Skylines, ale není

První pohled obrazovku vás může snadno zmást. Vidíte detailně vykreslená města, železniční tratě, průmyslové zóny a rušné přístavy. Jakmile však hru spustíte, zjistíte, že pravidla jsou nastavená úplně jinak. Transport Fever 3 osekává tradiční městské mikromanagementy až na samotnou kost. Všechno, co se týká rozvoje měst, se děje organicky a v závislosti na tom, jak dobře nebo špatně zásobujete dané město potřebnými surovinami a spojujete ho s okolním světem.

Vaším úkolem není plánovat obytné čtvrti nebo spravovat rozpočet radnice, ale doručit správné zboží na správné místo ve správný čas. Proces učení je ze začátku navíc extrémně náročný a intenzivní. Na samém počátku si vygenerujete mapu podle vlastních preferencí, na níž se zcela náhodně rozmístí města a průmyslová odvětví. Každé město pak má vlastní potřeby a i jeho obyvatelé bývají často náročnější, než by si člověk mohl myslet. Musíte například brát v úvahu i takové detaily, jako je světelné či hlukové znečištění nebo emise, které mají přímý dopad na spokojenost obyvatel. Podobně je tomu i v kampani, která vás provází naší historií od dob používání drožky s koňmi, až po využívání kamionů na nabíjení. Jak kampaňí, tak i volnou hrou vás pak provází poměrně solidní tutoriál, takže do hry i přes velkou počáteční složitost proniknete poměrně rychle.

Od začátků až do roku 2030 bez kapky slitování

Srdcem celé hry je samozřejmě vytváření transportních linek mezi jednotlivými body na mapě, přičemž s postupujícím časem se nároky průmyslu i obyvatel drasticky zvyšují. Startovní čára vás může zavést až o sto třicet let do minulosti, což znamená, že začínáte s parními lokomotivami, zmíněnými drožkami a historickými parníky. Postupem času pak procházíte celou historií až po dnešní moderní dobu. Vývojáři si dali záležet a licencovali obrovské množství reálných vozidel od skutečných světových výrobců, kde se každý dopravní prostředek pyšní speciálními vlastnostmi, jako jsou maximální rychlost, kapacita nákladu či pasažérů, spolehlivost nebo produkce emise. Nic z toho však není zadarmo.

Stroje podléhají opotřebení, stárnou, vyžadují pravidelnou údržbu a nakonec i kompletní výměnu, což od hráče vyžaduje neustálou finanční ostražitost. Vaším hlavním zdrojem příjmů pak budou různé zakázky, které vám nejen zajistí peníze, ale hlavně tu největší zábavu hry. Samotná výroba produktů ve městěch pak není vůbec jednoduchá. Některá města totiž potřebují specifické zdroje, přičemž ke zpracování finálního produktu musíte nejprve dovést několik meziproduktů.

Uživatelské rozhraní jako největší nepřítel

Výukový program hry vás narychlo seznámí se základními ovládacími prvky, ale to nejtěžší stejně zůstává na vás. Hra bývá dokonce občas natolik složitá, že se mnohokrát přistihnete, jak čtete stejný popisek v menu třikrát za sebou a stále přemýšlíte, co po vás hra vlastně v danou chvíli chce. Typický průběh spočívá hlavně ve stavění tratí pro převoz surovin, zakládání autobusových linek pro dovoz dělníků do továren a neustálém vyvažování rozpočtu, aniž byste mohli získat peníze nějakým ze způsobů, které znáte z jiných her. Vývojáři vás pak celou hru tak trošku posunují vlastním směrem. K vlakovému nádraží je například potřeba silnice s autobusovou zastávkou, v blízkosti výroby nebo sběru suroviny jsou potřeba sklady, a tak dále.

Hra vás tak v některých chvílích doslova přibrzdí, abyste zbytečně nespěchali, ale naopak trošku popřemýšleli nad efektivitou vaší dopravy. Úplně tím nejdůležitějším, co ve hře brzy poznáte, je nutnost zavést si vlastní jmennou konvenci pro vytvořené linky. Rozlišení barvičkami je sice skvělá věc, ale pojmenování je ještě důležitější, obzvlášť když máte po hodině hry klidně i desítky vytvořených linek. Musím uznat, že hra je neuvěřitelně návyková a přináší sebou klasickou hratelnost ve stylu “ještě jednu linku a půjdu spát”. Je to trošku jiný tycoon, který ač není pro každého, skrývá v sobě neuvěřitelnou zábavu.

Woodstock, nafta a cringe hlasy v příběhové kampani

Novinkou třetího dílu je pak již zmíněná plnohodnotná kampaň obsahující různé příběhové scénáře zasazené od historie po velmi blízkou budoucnost. Dialogy jsou sice extrémně trapné a většinu času je budete skipovat, ale vůbec vám to nijak neuškodí. Mezi osmi dostupnými misemi najdete například záchranu Mardi Gras v New Orleans z roku 1906, překonávání Alp v roce 1920, ropné operace v Norsku nebo ikonický hudební festival Woodstock v roce 1969. Právě atmosféra těchto specifických historických období je jedním z největších lákadel kampaně, protože vám ukazuje, jak se města i samotná doprava vyvíjely v různých částech světa a času. Úkoly kampaně jsou pak pevně dané a dost podobné jako v jiných hrách. Je to spíše takový tutoriál a úvod do hry, než něco velkolepého.

Člověka trošku zamrzí absence většího smyslu pohledu z kabiny vozidel, který ač je ze startu zajímavý, žádné další využití nemá. Jediné, na co ho prakticky využijete, je chvilkové kochání, na které ale stejně nemáte moc čas, protože váš systém potřebuje neustálý dohled. Veškerá síla Transport Fever 3 pak leží pochopitelně v Sandboxu, kde bude navíc možnost využít modifikace komunity. Některé modifikace už dokonce ve hře jsou přímo od vývojářů, například úplné ignorování financí je pro relaxační hráče naprostý poklad.

Hardware pláče a grafické karty prosí o smilování

Z vizuálního hlediska vypadá Transport Fever 3 naprosto skvěle. Při maximálním přiblížení hra nabízí úctyhodné množství detailů, vynikající nasvícení a perfektně detailní modely obyvatel i samotných dopravních prostředků. A ačkoliv hra v pozdější fázi může trošku zlobit, přeci jen nápor na CPU je zde obrovský, tak si myslím, že je hra naprosto skvěle optimalizovaná. Což je jedině dobře, protože v grafickém nastavení z neznámého důvodu chybí například nastavení grafických technologií, jako jsou třeba DLSS nebo FSR. Vyřešení problémů se zasekáváním nebo absence některých nastavení bude ale zcela jistě přítomna v nějaké z nadcházejících aktualizacích. Hudba ve hře pak za moc nestojí, ale u této hry to ani moc neočekávám. Skvělé jsou nicméně zvukové efekty strojů, které se navíc mění podle toho, z jaké dálky se na vůz díváte.

Složte si maturity z logistiky za lidovou cenu

Ve výsledku je Transport Fever 3 mimořádně návykovým a pohlcujícím titulem, který však od hráče vyžaduje velkou dávku trpělivosti a ochoty překonávat překážky. Zážitek z toho, když po hodinách plánování konečně zprovozníte dokonalou a bezchybně fungující logistickou síť, je nepopsatelně uspokojující. Hra vás navíc nutí přemýšlet v nových souvislostech a neustále zefektivňovat již zajeté procesy. Drobné problémy s optimalizací pak jsou jen opravdu malou vadou na kráse. Nový Transport Fever 3 tedy nabízí nefalšovanou, surovou zábavu bez zbytečných příkras. S přihlédnutím k cenovce, která se pohybuje okolo padesáti eur, se tak jedná o investici, která vám dokáže zajistit stovky hodin skvělé zábavy.