Tempest Rising - Recenze

Vždy když se zmíní série Command & Conquer nebo třeba Starcraft, vybaví se mi hromada krásných vzpomínek na vynikající RTS strategie, které do mého života vnesly lásku k tomuto žánru. A nejsou to pochopitelně jen tyhle dvě, ale i spousta dalších ať už větších, či menších. Takže když se před nějakou dobou ohlásily práce na RTS ze staré školy jmeném Tempest Rising, byl jsem jako u vytržení, vždyť ta hra už podle prvních obrázků vypadala přesně jako Command & Conquer, ale zároveň vypadala, že obsahuje i svůj vlastní rukopis.

Malé dánské vývojářské studio Slipgate Ironworks mi zkrátka udělalo obrovskou radost a pod taktovkou 3D Realms, které hru vydává, nepotěšili jenom mě, ale i spoustu dalších fanoušků RTS žánru po celém světě. Je škoda, že je RTS žánr poměrně mrtvý a hry na něj vycházejí už jen velmi zřídka, obžvláště pak hry jako C&C a Starcraft nevycházejí vůbec. EA slavnou značku z prostředí globálního konfliktu úplně zařízlo a Blizzard zatím taky ohledně pokračování fenoménu jménem Starcraft mlčí, objevily se sice nějaké spekulace o tom, že Blizzard hledá studio, které by si vzalo Starcraft na starosti, nic oficiálního ale zatím není. Jsem tedy nesmírně rád, že se mi Tempest Rising dostal do ruky a já se pokusím vám jej co nejlépe popsat, protože RTS žánr si zaslouží zodpovědný přístup, je to přeci jen žánr, který počítačové hry vybudoval.

Tiberium není, tady je to Tempest

Příběh Tempest Rising se točí okolo globální atomové války, kterou odstartoval jaderný útok v ramci Karibské krize v roce 1962. My sami se vydáváme do roku 1997, kde se lidstvo už tak nějak vzpamatovalo z této atomové války, ale začíná tu vzkvétat nová hrozba. Po jaderných úderech se na planetě začala objevovat záhadná rostlina Tempest, která v sobě jak jinak skrývá nový zdroj energie. Podobnost s tiberiem je tu tedy velmi velká s tím rozdílem, že tempest můžete dobře využívat i v boji, respektive například sudy s ním, které jsou skladované blízko nepřátel budou vašimi velmi dobrými přáteli. 

Kampaně jsou ve hře dvě, stejně jako (zatím) hratelné frakce. GDF (Globální obranné síly) jsou vytvořený západními demokratickými státy a sází především na své skvěle technicky vybavené jednotky, disponují silným vědeckým i finančním zázemím a skvěle vycvičenými jednotkami. V rámci bojových jednotek jsou tu klasičtí střelci, dále pak velmi originálně zpracovaní piloti dronů, ti mohou bojovat jak sami za sebe, tak i vysílat drony do vzdálenějšího boje a kromě těchto dvou jednotek jsou tu pak granátníci a různé speciální jednotky. Co se týče vehiklů a letectva, tak nás zde potkají supermoderní tanky a vozidla, bojové vrtulníky i úderná letadla. GDF se zároveň specializuje na údery a zaměřování pomocí satelitů a různých podobných vymožeností. Na druhé straně nás čeká Tempest Dynasty, které je vytvořeno východním blokem, především pak Ruskem a asijskými zeměmi, hlavně Čínou. Tato frakce není nijak extra technologicky vybavena, ale sází především na časem ověřené postupy a technologie. Najdete zde plamenometčíky, rychlá vozidla, ne moc opancéřované tanky a také jednu anti-aircraft zbraň nápadně podobnou sovětským kaťuším. 

Každá jednotka z obou frakcí následně má i speciální schopnost jako například kladení min, zmíněné vysílání dronů, šokové vlny a podobně. Tyto jednotky, ale i budovy, můžete vylepšovat pomocí speciálního stromu vylepšení, kde můžete vylepšovaní za splněné mise v kampani kupovat a následně se jimi vybavovat. Není tajemstvím, že je tu ještě jedna frakce, prastará mimozemská civilizace Veti, která už kdysi vládla lidstvu a nyní se vrací zpět a nárokuje si vše, co ji kdysi patřilo a která bude vaším hlavním nepřítelem. V den vydání hratelná nebude nicméně se s ní počítá do budoucna.

Žádné experimenty nečekejte

Žádnou speciální hratelnost u Tempest Rising nečekejte, jedná se prostě a jednoduše o poctivou RTS strategii, která jako by z oka vypadla jejím kolegům z devadesátek. Jednotky jsou svižné a celkově hra sází na jejich rychlé obměňování, jednotky nic moc nevydrží, na což jsme u těchto her zvyklí, ale také záleží čím na jednotky útočíte, nicméně ale mají dostatečnou sílu na to, způsobit nepříteli v jeho řádách pořádnou paseku. Tempest Rising sází i na zajímavé změny v obsazování neutrálních budov na mapě. Kromě několika druhů obyčejných budov pro střelce, jsou zde i speciální budovy, které mohou obsadit pouze inženýři a prostřednictvím kterých můžete nezávisle těžit tempest nebo střežit okolí. Je trošku škoda, že budovy nejsou úplně autentické tak jako třeba v C&C. Na první pohled je totiž u budov vidět, že jsou obsazovatelné a v kontextu mapy do ní moc nepatří, příklad může být třeba Egypt a mapa mezi pyramidami.

Když se vrátím k inženýrům, tak ti pro vás budou alfou a omegou, mohou totiž opravovat vaše budovy a neživé jednotky, stavět zdi a automatické věže a obsazovat zmíněné body na mapě. Jak už bylo zmíněno, každá jednotka má nějakou speciální schopnost, kterou můžete vyvolat pomyslným stisknutím klávesy. Ačkoliv v boji musíte být rychlí, dost často jsem si vše hezky připravoval ještě před bitvou, obzvláště řízení dronů je takové hodně kostrbaté a chvíli mi trvalo než jsem na něj přišel. Trošku se zde vývojáři inspirovali sérií Starcraft. 

Celkově mám z řízení armády mnohem lepší pocit než z posledních dílů Command & Conquer, kde bylo plýtvání a zjednodušený pohyb jednotek naprosto běžnou věcí. Zde se můžete zaplést do pěkné šlamastyky pokud jednotky neposíláte trošku smysluplněji a s trochou taktického smyslu. Budovy jsou na druhou stranu velmi podobné ostatním hrám, máte tu elektrárny důležité pro fungování ostatních budov, máte tu rafinérii pro sběr tempestu a pak samozřejmě různé vylepšovatelské budovy. Zapomenout nesmíme ani na budovy produkující mechanizované jednotky, garáže s auty, kde je výroba neomezená a využijete ji opravdu naplno nebo letiště, kde naopak musíte počítat s omezeným místem pro vrtulníky nebo letadla a vyhodnocovat, zda se vám jejich využití hodí nebo jen pošlete pilota na jistou smrt. Využívat můžete pochopitelně díky vylepšovatelským budovám spoustu schopností, které jsou speciální pro každou frakci. Například GDF má zajímavou schopnost sondy, kterou můžete poslat kamkoliv na mapě a po omezenou dobu na daném místě stavět jakékoliv budovy. Vyplatí se to zejména při těžbě, obraně opěrných bodů nebo při boji, kdy bližší kasárna mohou výrazně zrychlit váš útok.

Graficky super a co teprve ta muzika

Co se grafické stránky týče, hře se nedá nic moc vytknout. Grafika je zkrátka taková, jakou byste u hry podobného žánru očekávali. Nicméně je vidět, že například u modelů jednotek si někdo dal opravdu práci, nejsou to jen obyčejní panáčci bez nějakého velkého nápadu a propracovanosti, ale jsou opravdu po nějakém vzoru vymodelováni. Hezky vypadají i jednotlivá vozidla, popřípadě drony. Zajímavým a odvážným výběrem se vývojáři prezentují i paletou barev. Ta je sice trošku zvláštní v kontextu doby a událostí, které ve hře proběhly a probíhají, ve výsledku se ale jedná o dobré rozhodnutí. Je sice pravda, že by někteří mohli namítnout, že naleštěné vozy a supermoderní jednotky v jaderné válce nemají moc místo, zde to ale do sebe navzájem zapadá vcelku dobře. 

Podle barevné palety poznáte také kdo je ve hře dobrý a kdo je špatný, i když pochopitelně, všechny válečné strany jsou svým způsobem zlé. Zatímco GDF jsou modří a takoví celkově svěží, u Tempest Dynasty vás obklopí černá a vínově červená, což celkem pochopitelně neznačí úplně dobré úmysly. Obrovským překvapením v Tempest Rising pro mě ovšem byla hudba. Ta jakoby z ucha vypadla muzice v posledních dílech Dooma. Perfektní kytarový thrash metalový nářez sice může některým připadat divný, ale několikrat jsem se u hraní přistihl jak kývu hlavou v rytmu zatímco masakruju jednotky nepřátel svým raketovým autíčkem. Hudba je prostě masakrózní.

Tak co teda ?

Tempest Rising je pořádným nářezem a parádní jízdou ze staré školy, kterou fanoušci starých RTSek ocení s obrovským nadšením. Sem tam se pravda ve hře objeví menší chybky typu překrývání jednotek nebo zaseknutí hry, jsou to ale problémy opravdu maličké. I když uznávám, když na mě na první pohled jelo jedno vozidlo a kvůli překrytí se nakonec ukázalo, že jedou hned tři, byl jsem z toho trošku na větvi. Tohle se ovšem děje málokdy a je to spíš obecnou chybou pathfindingu, což je ostatně klasickým problémem takovýchto her. Jinak si ale myslím, že pokud jste fanoušci Command & Conquer, Starcraftu nebo třeba EARTH 2160, tak tady budete chrochtat blahem. Fakt, věřte mi, tohle za nákup opravdu stojí.